Památky

(Mladotovský palác)

Praha 2 - Nové Město, Karlovo náměstí 40 - 41, čp. 502

Dům v jádru gotický, byl postaven na místě paláce knížat opavských ze 14. st. Za husitských válek byl dům opavským odebrán a byl pobořen. Poté měnil často majitele, až propadl císaři Ferdinandu I. Ten věnoval dům svému osobnímu lékaři Janu Koppovi, který jej později musel pro dluhy prodat. Ve 2. polovině 16. st. byl dům renesančně upraven. R. 1590 jej koupil anglický alchymista a šarlatán Edward Kelly. Císař přijal Kellyho jako dvorního alchymistu a udělil mu trvalý pobyt v Praze. R. 1591 je však na něj vydán zatykač pro různé podvody, je vězněn na Křivoklátě. Při útěku z věže se vážně zranil, později dostal milost. Podruhé byl ve vězení v Mostě za údajnou špionáž pro Polsko. Zde spáchal sebevraždu jedem. Kelly byl jedním z těch, který se svými různými alchymistickými pokusy v domě přičinil o jeho tajemnou pověst. Kolem roku 1620 ho dal další majitel Joachym Schuller přestavět.
V 18. století připadl hrabatům Mladotům ze Solopysk. Za Fedinanda Antonína Mladoty (kolem roku 1725) provedl František Maxmilián Kaňka jeho přestavbu do nynější barokní podoby. Od té doby nesl název Mladotovský palác. Mladotové se patrně ještě více zasloužili o pověst Faustova domu. Ferdinand Antonín Mladota byl podivín, konal zde pokusy z fyziky a z chemie. V domě měl několik přístrojů zhotovených na principech optiky, elektřiny a magnetismu. Dále figuriny pohybující se na natažené pero a jiné v té době nevysvětlitelné věci, které vzbuzovaly představu, že je spolčen s ďáblem. K pověsti o domě snad přispěl i dr. Karl Jaenig, někdejší kaplan sousedního kostela sv. Jana Na Skalce, který zde bydlel a správcoval na přelomu 19. a 20. st. Měl speciálního koníčka, byl posedlý vším, co souviselo se smrtí. Sbíral funerální předměty, měl prý doma lebku, zbytek šibenice, říkalo se, že spí v rakvi.
Romantismus 19. st. uvedl tento tajemný dům do souvislosti se starou legendou o dr. Faustovi, šarlatánovi a magistru černých umění, který upsal svou duši ďáblu, jenž odnesl hříšníka do pekel. Jejich cesta do pekel měla vést právě odtud otvorem ve stropě, který se pak dlouho nedařilo žádným způsobem zazdít.
V 2. pol. 18. století byl dům obohacen pozdně barokními detaily, patrně arch. Antonínem Schmidtem. Ten též při východní straně postavil nové křídlo určené jako administrativní budova kostela sv. Jana na Skalce. Nelze se nezmínit o sousední překrásné barokní Dienzenhoferově vstupní bráně do zahrady při kostele. Mladotové o dům z finančních důvodů přišli, v letech 1833 - 92 v něm sídlil Ústav hluchoněmých, od roku 1902 je součástí Fakultní nemocnice. Při anglo - americkém náletu 14. 2. 1945 budovu těžce poškodila zápalná puma, dům však naštěstí nevyhořel. Říká se, že ho zachránilo 7 koček zazděných do základů domu, jejichž kostry byly opravdu při opravách po válce nalezeny. Generální rekonstrukce proběhla v letech 1969 - 75.
Nástěnné a nástropní malby, které v přízemí nárožního arkýře byly objeveny a obnoveny restaurátory, jsou patrně manýristické a pocházejí z 16. st. Znázorňují alchymistické značky a symboly a zátiší s alchymistickými pomůckami.