Památky

Praha 1 - Staré Město, Malá Štupartská 6

20. března 1974 propůjčil papež Pavel VI. staroměstskému chrámu svatého Jakuba Většího (též Staršího) jako druhému čestný titul Bazilika menší.

Kostel vznikl při klášteře minoritů založeném za Václava I. r. 1232 v souvislosti se zřízením Starého Města pražského. Mohl souviset též s tím, že se r. 1212 dostaly do Čech kromě dalších i ostatky svatého Jakuba. Dnešní chrám je však z doby pozdější. R. 1319 založil Jan Lucemburský gotický chrám, který dokončil Karel IV. v roce 1374. Vrchol klenby tehdy dosahoval snad 30 m a po kostele sv. Víta a Panny Marie Sněžné byl nejdelším chrámem v Praze. Býval místem slavnostních obřadů při pohřbech panovníků. Tak zde bylo v r. 1378 vystaveno na nádherném katafalku obklopeném pěti stovkami svící tělo Karla IV., v r. 1577 zde byl dočasně pohřben císař Maxmilián II.
Po požáru r. 1689 byla provedena architektem Janem Šimonem Pánkem (Pannetius) barokní úprava, která byla stavebně dokončena r. 1702 a v interiéru až v letech 1736 - 39. Tato úprava zbavila vnějšek kostela gotických tvarů, ale jeho původní půdorys stále připomíná poklasickou gotiku 1. poloviny 14. st.
Kostel je mohutnou trojlodní bazilikou s presbyteriem a barokním chórem a s věží na jihozápadě. Výzdoba průčelí je dílem padovského rodáka Ottavia Mosta, který přišel do Prahy ze Salzburgu a v Praze i zemřel. Vytvořil tři štukové reliéfy nad portály: sv.František z Assisi, sv.Jakub a sv. Antonín Paduánský. Vnitřek chrámu působí impozantně. Vysoký dlouhý prostor má nad bočními loděmi barokní tribuny a je členěn pilastry z umělého mramoru (autor K. Schartzmann), který je zdoben štukami (autor A. Bolla).
Nejstarší sochařskou prací v kostele je pozdně gotická polychromovaná socha Piety z doby kolem r. 1500 na hlavním oltáři. Obraz patrona chrámu na hlavním oltáři Stětí a oslavení sv. Jakuba namaloval Václav Vavřinec Reiner. Umělecky nejcennější je překrásný vrcholně barokní náhrobek nejvyššího českého kancléře Jana Václava Vratislava z Mitrovic z let 1714 - 16 podle návrhu vídeňského architekta J. B. Fischera z Ehrlachu. Náhrobek je u levé boční lodi, zdobený sochami Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Kostel sv. Jakuba má třetí největší soubor obrazů Petra Brandla (po kostele Panny Marie Vítězné a kostele sv. Markéty v Břevnově). Jsou to čtyři obrazy na těchto oltářích: oltář Všech svatých, sv. Václava, Nanebevstoupení Panny Marie a oltář sv. Josefa. Obrazy jsou z prvního dvacetiletí 18. st. Další významné obrazy jsou: Útěk do Egypta (autor Škrétův žák Jan Jiří Heinsch) a Svatý Florián (autor Brandlův současník Michal Václav Halwach).
Ke kostelu sv. Jakuba se váží různé pověsti: soška Panny Marie na hlavním oltáři bývala považována za zázračnou. Proto byla uctívána a ověšována dary. Jednou se zloděj nechal zamknout v kostele, aby dary mohl ukrást. Když chtěl vzít šňůru s dukáty, ruka sochy ho pevně uchopila a držela až do rána, kdy byl nalezen na místě činu. Představený kláštera se ptal sochy, zda mu má být ruka useknuta. Na tuto otázku socha ihned ruku uvolnila a skutečně mu pak byla useknuta a dodnes zčernalá visí na řetízku v kostele. Zloděj byl žalářován a pak si vyprosil, aby směl v klášteře sloužit jako nejnižší služebník.
Další pověst se váže k Vratislavu Václavu z Mitrovic. Tomu se zdálo, že ve snu umřel a opět obživnul. Proto si vymínil, aby mu po smrti bylo srdce probodnuto jehlou. To však lazebník, který ho miloval, nedokázal. Když hraběte pochovávali, byl však jen zdánlivě mrtev a v hrobce skutečně obživnul. Marně víkem rakve tloukl do náhrobního kamene. Když se to dozvěděli mniši a náhrobní kámen odstranili, našli vedle rakve ležet mrtvé tělo hraběte s tváří, v níž se zračila hrůza.